Nechci vám mazat med kolem huby, všichni víme, že to nikdy nedopřeložím, ale kousek mám, tak bych vám ho sem mohla dát, v podstatě nic se tam neděje, ale pro zaryté fanoušky neangličtináře...
Ano, ano, už přestávám kecat :D.
Když Menolly, dcera Kanuse z Mořské držby, přijela do síně harfenického cechu, dostavila se ve velkém stylu na bronzovém drakovi. Seděla na Monarthově krku mezi jeho jezdcem T'gellanem a mistrem harfeníkem Robintonem. Na někoho, kdo si myslel, že se dívka nemůže stát harfeníkem, která utekla a vlastně žila sama, bez držby, protože si neuměla představit život bez hudby, to byl triumfální úspěch. Do teď to bylo děsivé, ale můžete si být jistí, že v síni harfenického cechu jí hudba nebude odepřená.
Ano, napsala několik písní, které mistr harfeník slyšel, a líbily se mu, ale byly to jen skladbičky, nic důležitého. A co může holka jako ona dělat v harfenické síni, kde vznikly všechny ty úžasné skladby, které hrál i harfeník na jejich držbě, učitel, který ji to všechno naučil. Zvláště dívka, která zasvětila 9 ohňových dráčků, když většina ostatních lidí na Pernu by obětovala levou ruku za jediného? Co si mistr Robinton myslel, že tu bude dělat? Nikdy si nemyslela, že by mohla být tak unavená. Měla krušný a vzrušující den v Bendenském weyru na druhé straně kontinentu, kde byla noc ve velmi pokročilém stadiu. Tady ve Fortské držbě se sotva stmívalo.
"Ještě pár minut," řekl jí Robinton do ucha.
Slyšela, jak se zasmál, protože v tu chvíli bronzový Monarth zatroubil na pozdrav hlídacímu drakovi z Fortské držby.
"Vydrž, Menolly. Vím, že musíš být vyčerpaná. Svěřím tě do Silvininy péče, hned jak přistaneme. Vidíš, támhle." a ona sledovala, kam míří jeho ukazováček, čtyři osvětlené budovy na úpatí Fortského útesu. "To je Harfenická síň." zachvěla se únavou a chladem. Monarth kroužil nad Harfenickou síní, postavy vycházeli na nádvoří, mýávali a oslavovali návrat mistra harfeníka. Menolly nečekala, že tam bude tolik lidí. Udržovali si odstup, ale výkřiky na uvítanou nabíraly na intenzitě, zatím co velký bronzový drak přistával a skládal křídla.
"Mám dvě vajíčka ohňového dráčka!" křičel mistr Robinton. Přitiskl si vajíčka k tělu
Ano, ano, už přestávám kecat :D.
Když Menolly, dcera Kanuse z Mořské držby, přijela do síně harfenického cechu, dostavila se ve velkém stylu na bronzovém drakovi. Seděla na Monarthově krku mezi jeho jezdcem T'gellanem a mistrem harfeníkem Robintonem. Na někoho, kdo si myslel, že se dívka nemůže stát harfeníkem, která utekla a vlastně žila sama, bez držby, protože si neuměla představit život bez hudby, to byl triumfální úspěch. Do teď to bylo děsivé, ale můžete si být jistí, že v síni harfenického cechu jí hudba nebude odepřená.
Ano, napsala několik písní, které mistr harfeník slyšel, a líbily se mu, ale byly to jen skladbičky, nic důležitého. A co může holka jako ona dělat v harfenické síni, kde vznikly všechny ty úžasné skladby, které hrál i harfeník na jejich držbě, učitel, který ji to všechno naučil. Zvláště dívka, která zasvětila 9 ohňových dráčků, když většina ostatních lidí na Pernu by obětovala levou ruku za jediného? Co si mistr Robinton myslel, že tu bude dělat? Nikdy si nemyslela, že by mohla být tak unavená. Měla krušný a vzrušující den v Bendenském weyru na druhé straně kontinentu, kde byla noc ve velmi pokročilém stadiu. Tady ve Fortské držbě se sotva stmívalo.
"Ještě pár minut," řekl jí Robinton do ucha.
Slyšela, jak se zasmál, protože v tu chvíli bronzový Monarth zatroubil na pozdrav hlídacímu drakovi z Fortské držby.
"Vydrž, Menolly. Vím, že musíš být vyčerpaná. Svěřím tě do Silvininy péče, hned jak přistaneme. Vidíš, támhle." a ona sledovala, kam míří jeho ukazováček, čtyři osvětlené budovy na úpatí Fortského útesu. "To je Harfenická síň." zachvěla se únavou a chladem. Monarth kroužil nad Harfenickou síní, postavy vycházeli na nádvoří, mýávali a oslavovali návrat mistra harfeníka. Menolly nečekala, že tam bude tolik lidí. Udržovali si odstup, ale výkřiky na uvítanou nabíraly na intenzitě, zatím co velký bronzový drak přistával a skládal křídla.
"Mám dvě vajíčka ohňového dráčka!" křičel mistr Robinton. Přitiskl si vajíčka k tělu
